Pět náhod, které ovlivnily životy milionů...

29.05.2018 13:37

 

Málokdo ví o náhodách tolik jako zaměstnanci pojišťoven. Bez náhody není

pojistné události, jde o základní princip tohoto oboru. Náhody ovlivňují osudy

jednotlivců, stejně jako osudy celých národů.

Všichni to víme, ale stejně nás může zamrazit při zjištění, jaké drobnosti stály za velkými událostmi. Allianz pro svou německou ročenku vybrala pár příkladů, které stojí za zmínku.

 

„Prosím, zavírejte dveře“

V roce 1453 obléhal turecký sultán Mehmed II. z dynastie Osmanů hlavní město byzantské říše, Konstantinopol. Pokusy o dobytí trvaly už 53 dní,

když mu pomohla náhoda: jedna z jednotek si všimla, že někdo zapomněl zavřít menší bránu do pevnosti. Osmané tudy do města vtrhli a na část

opevnění pověsili své vlajky, čímž způsobili paniku vedoucí k porážce.

Následky? Definitivní pád byzantské říše a prosperita Osmanů, rozšíření islámu na Balkán a postup téměř až k Vídni. V této době se také

Konstantinopoli poprvé začalo říkat Istanbul, byť oficiálně tento název přijala až o mnoho let později.

Neužitečná, ale vynikající

Pomalu se hojící rána od šalve, utržená během americké občanské války, přivedla lékárníka Johna Pembertona k závislosti na morfinu. V rámci

boje se svou závislostí začal hledat jeho náhražku. Experimentoval s celou řadou látek, včetně koky či „kokového vína“ (vína s kokainem). Z vítězné

směsi nakonec vynechal alkoholickou složku a nasytil ji oxidem uhličitým, který byl tehdy považován za zdravý. V roce 1886 uvedl svůj nápoj na trh. Nazval jej Coca-Cola.

 

Smrt jako šťastná náhoda

Na konci roku 1241 nezbývalo mongolskému princovi Bátú-chánovi, pravnuku Čingischána, mnoho, aby dobyl Evropu: zlatá horda se již dostala

k Jaderskému moři a mezi nimi a Atlantikem nebyl nikdo, kdo by je mohl zastavit. Ale 11. prosince zemřel velký chán Ögödej a přípravy na velké

tažení ustaly. Bátú se musel vrátit domů, aby uctil jeho památku. Evropa byla zachráněna.

 

Žádné místo pod sluncem

Byl hon na čarodějnice výsledkem náboženského přesvědčení? Ne tak docela. Primárně za ně mohlo – špatné počasí. Během takzvané „malé

doby ledové“ (od 15. do 19. století) nastal významný pokles teplot po celém světě. Kritický byl zejména v letech 1570 až 1630: léta byla studená a

deštivá, zimy dlouhé a tvrdé. Jedna sklizeň po druhé byla neúspěšná. Jídla se nedostávalo a epidemie se šířily.

Hon na čarodějnice dosáhl v Evropě v tomto období děsivých rozměrů – lidé potřebovali najít viníka svého věčného utrpení. A víra v čarodějnice

jim ho přinesla. Tisíce lidí zemřely proto, že si léto dávalo na čas.

 

Z noci se stal den

Lidé, kteří se probouzejí uprostřed noci do plné bdělosti, nemají poruchu spánku – pouze následují tisíce let starý zvyk. Až do poloviny 19. století

bylo podle některých vědců zcela běžné spát ve dvou fázích, tj. na pár hodin uprostřed noci vstát, při svíčce se věnovat různým činnostem, a poté

jít opět spát.

Zavedení elektřiny ale způsobilo nečekaný obrat. Kdo by čekal, že s rozšířením elektrického osvětlení se významně posune konec aktivního dne a

náš biorytmus se rozladí? U milionů lidí bohužel zůstává poznamenaný dodnes.

 

 

Ročenku Allianz Deutschland v angličtině, z níž zpráva čerpala, najdete zde:

https://www.allianzdeutschland.de/allianz-customer-report-2017/id_79714236/tid_da/index

 

Zpět

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.